Válka světová 17. část
Válka světová 17. Část
Na bojištích do 15.11 na Ruském a jižním klid, na Francouzském a Belgickém malý postup Francouzů a Angličanů, za to na Italském co za 2,5 roku Italové na Soči a Gorici dobyli, všecko za 7 dnů ztratili a vyklidili již celé horstvo, naši pak pronásledují je již v rovině Benátské.
V Asii pak couvají Turci před Angličany, tak že tito obsadili již Jerusalém. 7.11 došla zarážející zpráva, že císař Rakouský Karel octnul se v nebezpečí života utopením. Přejížděl totiž bystřiny na Sočské frontě automobilem. Když najednou dostali se do víru, motor vypověděl službu a císař i družina spadli do rozvodněné bystřiny a byli velkým proudem unášeni. Císař zachytil se nějaké vrby a když síly jej již opouštěly, podařilo se hozením nějakého trámu mu z proudu pomoci, tak jej zachránili. Vyváznul bez všelikého poranění.
V Rusku vypukla znova domácí revoluce. Překřtěný žid Lenin, kterému republikánská vláda pomohla z vyhnanství, do něhož ho carismus nahrnul a on nyní, prý zásoben penězi Německa, proti této vládě vystoupil a z Petrohradu ji vyhnal. Nemá sice ve většině Rusů své přívržence, přece však pustiv heslo:“ Půda patří všem“ nabyl přátel, kteří však jak sporé zprávy z Ruska prozrazují, jsou dřívějšími náčelníky moci Kerenským a velitelem Kozáků Kalinovským nyní již přemoženi a na Lenina vydán zatykač. Nešťastné Rusko!
Do 10.12 na bojišti Francouzském sice boje, ale žádné velké vítězství, na Italském vnikly naše voje až do roviny Benátské, kde se jim Italové posíleni Francouzi postavili na odpor a jejich postup zarazili.
Jako již dříve byly zprávy z Ruska samé překvapení, tak nyní došla určitá, že Leninovci, ač proti nim stojí v Rusku jiné, dost silné strany, prohlásili, že chtí zastaviti nepřátelství proti Němeku a Rakousku a chtí vyjednávati o podmínkách míru. Výzva tato našla ohlasu a smluveno, že má být nastoupeno desetidenní příměří od 8 – 18.12 při němž základy konečného míru mají býti stanoveny.
Proti tomuto jednání vystoupily ostatní spojené velmoci a hrozí Rusku, jestli uzavře samostatný mír, největším svým nepřátelstvím, ba naopak, že vtrhne do Ruska Japonsko a Čína a snad Rusko rozkouskují. Takže vyhlídky na trvalý mír jsou dnes ještě smutnější než před příměřím.
V politickém životě opět zostřují se protivy proti Českému národu, jak v radě říšské, tak v delegacích, které také poprvé za čtyři roky zasedají. Němci a Maďaři nemají jiných přání, než aby proti nám opět vystupováno bylo soudy výminečními a naši čelní mužové by byli pozavíráni. Naši, podporováni Jihoslovany nechtí ze svých prohlášení, které i v delegacích přednesli, nic sleviti a docilují při jednání často většiny, někdy menšiny, která však přehlasována jen malým počtem spojených nepřátel.
Rekvisice v okrese zdejším provedené od 19.11 – 2.12 dopadly tam, kde přiměřeně bylo odvedeno hned po žni dosti mírně, tam však kde po žni neodváděli, bylo sebráno na pořád. V cukrovarech byla kampaň krátká a všechny cukrovary musely reservovat něco řepy pro erár ( Studňoves 20.000) kterou budou prý se lidé živiti. Při uhelné kalamitě jest štěstí, že nejsou ještě dnes v polovici prosince mrazy, spíše počasí mírné.
Konečně 18.12 došly potvrzené zprávy, že se vskutku o mír jedná. Delegáti Rakouska, Německa a Ruska sešli se v Brestu Litevském k poradám mírovým. Ujednáno řádné příměří na celé Ruské frontě od moře Kaspického až k Černému trváním do 14.1.1918 v které době mají býti podmínky mírové stanoveny. Arciť vyjednávání to vedou jen ze strany Ruska Bolševici (Leninovci) kteří zastupují menšinu. Jak zachovají se k tomu druhé strany a zejména mocnosti dohodové, kteří o takovém míru ani slyšet nechtí, ukáže snad brzká doba.
Sedmá válečná půjčka vynesla skoro šesti miliard. Při jednání o mír obě strany prohlásily své podmínky na jichž základě by mír byl uzavřen. Ze strany Ruska bylo žádáno, by vyklizeno bylo Němci obsazené území a jako hlavní bod „sebeurčení národů“. Proti těmto Němci vystoupili a zejména Rakouský delegát hrabě Černín přijetí jich zamítl. Následkem toho odložily se porady do 4.1.1918 a delegáti se vrátili domů. Podle všeho se zdá, že mír tak lehce dojednán nebude a že válka v plné síle a nerozhodnuta přenese se do roku 1918.
Končí tehdy rok 1917 tak smutně, jako jeho předchůdci tím rozdílem, že drahota dostoupila výše neočekávané a že strádání u všeho lidu, zejména onoho, který nemá s dodávkami válečnými co dělati, tak lidu dělného i stavů středních.
Na místě abych mohl přáti k novému roku 1918 již užití míru, musím ku konci ještě poznamenati ceny potravin a potřeb, které potomkům budou se zdáti nepravděpodobnými. Ač na některé vydány jsou tak zvané ceny maximální, přece nesvědomití prodavači těch nešetří a prodávají dle svého: 1q pšenice, žita, ječmene až 200 korun. 1 kg hovězího masa 7,20K, telecího 6,20, vepřového 14K, sádla až 30 korun. Husa nekrmená prodala se až za 17 Kor, krmená 120-140 Kor., kohout za 15K, slepice 12-14K, kuře 12K, vejce 2K, litr mléka venku 80 hal, v Praze 1,20K, másla kilo za 36 K, zajíc na Vánoce stál 40-60Kor, kilo ryby 7,20K, slaneček 1,20K, mouku prodávali lichváři až za 12K 1 kilo. Sole není prý pro nedostatek vagonů, koření vůbec se nedostane, pivo se jen někdy v neděli ukáže, nestojí za nic a prodává se za 1K půl litru. Líh není ani v lékárnách, jako různé jiné léky jsou vyprodány a lékaři mají velké seznamy léků, které nesmí předepisovati, protože suroviny chybí. Uhlí není, školy, úřady, elektrárny se zavírají, ba v Kutné Hoře zavřen Krajský soud pro nedostatek uhlí a aprovizace. Odsouzencům jest povoleno nastoupiti trest až po válce. Došly veškeré zásoby různého prádla a oděvů v domácnostech a jsou případy, že se chodí bez košile a bez bot. O koupení nového není ani řeči. Dokázáno, že mají lichváři látky schované a z těch občas nějaké na světlo vytáhnou a za ceny hrozné nabízejí. Za trochu teplý oblek musí se dnes zaplatiti 800-1.000 Korun. Zimník, který stál jindy 60K stojí dnes 1.200K, mužská košile 15 a ženská 18K. Boty vůbec nejsou ke koupení, jen střevíce a ty za 140-160Kor, čepice která dříve stála 1K stojí 9-10korun. Za novou koňskou podkovu platí se 4K a za volský prostraněk, ne však konopný,(ten není již ani vidět) ale manilový 5 korun jeden. V tomto poměru jsou pak i jiné věci k dostání. Za takových poměrů překročujeme do roku 1918, takovými trampotami spoutáni dočkali se národové nového roku. Český národ však nezmalomyslněl. Ač kdekterý přítelíček byl vydupán Všeněmci i Maďary, by na nás blátem házel, zůstali jsme si svým tradicím věrni, stojíme neústupně na svých spravedlivých požadavcích a právech a pronásledování nepřátel utužuje nás vespolek a vzbuzuje dřímající národní vědomí a naši sílu.
V divadlech a spolcích, při plných hledištích pěstují se opět jen hry národní, předvádí se lidu výjevy z dob našeho probuzení již od bitvy Bělohorské a pak roku 1848 a lid v divadle a pak i doma cítí se obrozen a posilněn, aby ústrky nepřátel snesl a hlavu vzpřímenou do boje za svou řeč, práva a samostatnost v plném vědění svých povinností vstoupil. Tak najde nás svět na prahu roku nového a my v plném rozsahu můžeme do roku 1918 vstoupiti s heslem:
„Kde někdy, tam i nyní stojí Čech!!!“
