Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Ezr, popis a dějiny Tuřan a Bysně

Popis a dějiny Tuřan a Bysně

Místní osada Tuřany tvoří s obcí Bysní jednu katastrální obec,(spojené obce). Rozkládá se na mírné stupňovině středočeské, jejíž nadmořská výška obnáší 325  m, ( u kostela). Zeměpisná poloha jest 50‘14‘ severní  šířky a 31‘42‘ východní  délky dle Ferra. Obcí probíhá státní silnice od Prahy přes Slaný na Karlovy Vary. Vzdálenost od Prahy činí 38,2 km, od Slaného 4 km. Rozloha katastru Byseň měří 357 ha. Dle sčítání lidu ze dne 16-19 února 1921 má osada Tuřany 105 domů a 620 obyvatelů, kteří bydlili ve 156 bytech. Byseň 20 domů se 182 obyvateli ve 43 bytech. Počet mužů na Tuřanech činil 289, žen 331, v Bysni mužů 90, žen 92. Dle vyznání náboženského: Na Tuřanech katolíků 183, československých 38, českobratrského vyznání 13 a bez vyznání 386 osob.  V Bysni katol. 31, českoslov. 5, českobratr. 2, pravoslavný 1 a bez vyznání 143.

Obě spojené obce mají 125 domů, 199 bytů, 802 obyvatele. Mužů 379, žen 423. Dle vyznání: katol. 214, českoslov. 43, česobratr. 15, pravoslavný 1 a bez vyznání 529 osob.

V geologickém složení vyskytuje se útvar kamenouhelný. Uhlí vrchní ve vrstvách 50 cm – 100 cm silných leží 20 -40 m hluboko. Dle pokusů vrtacích ve hloubce 800 m uložena vrstva 4 – 5 m mocná. Vrchní vrstvy uhlí jsou v katastru Byseňském skoro všechny vybrány. V r. 1924 založen nový důl p. Marka z Jedomělic u samé vsi Libovice, s pohonem elektrickým.

Škola v Tuřanech jest nyní a to od 1 září 1922 čtyřtřídní, před tím byla pětitřídní a to od roku 1907. Následkem klesání počtu žactva a to zejména v době světové války, zrušena zemskou školní radou definitivně V. třída. Škola na Tuřanech byla založena asi roku 1808 a to jednotřídní.  Přízemní budova nová vystavěna byla r. 1819 – 1820. Od 1 září 1865 byla rozšířena na dvoutřídní. Prvé patro bylo vystavěno v r. 1870. Od 1 ledna 1884 rozšířeno na trojtřídní a od 1 března 1893 na čtyřtřídní školu. Nová přístavba do školní zahrady provedena r. 1892. Nákladná oprava školy provedena r. 1923 nákladem 9.713 Kč zed, mistrem Jar. Pospíšilem z Tuřan.

Veřejná knihovna na Tuřanech stala se na základě nových zákonů obecních,  a umístěna v obecním domku r. 1920. Knihy kdysi půjčené knihovně „Národní jednotou severočeskou“ musely se vrátiti. Zato rozšířena knihami z knihovny hasičské a spolku všeodborového. V r. 1921 dostalo se jí státní subvence 800 Kč, a vydržována jest obcí, na níž jest každý rok příspěvek 400 Kč. Knihovna podléhá dozoru státnímu a vede jí knihovní rada.

Mimo spolky jež na Tuřanech jsou a uvedeny v této pamětní knize, založena r. 1912 dělnická tělocvičná jednota, která se v r. 1921 proměnila ve „federovanou DTJ“. Dle zákona nového ustavila se též místní osvětová komise r 1922, jejímiž členy jsou 4 členové obec.zastupitelstva a zástupci všech korporací a politických  stran v Tuřanech. Obec  přispívá MOK částkou 200 Kč ročně. O činnosti její bude pojednáno vždy v každém roce. Z nových spolků s činností vydělávací ustaven divadelní spolek „Mošna“ r. 1923 místo kroužku Místního odboru Nár. jednoty severočeské v Tuřanech.

Osada Tuřany jest původu prastarého. Byla sídlištěm neznámého nám kmene před osídlením slovanským, jehož stopy našly se v tak zvaných kulturních jamách, odkrytých při stavbě silničky na Ryngoltě pod farní zahradou v r. 1911. Nalezeny v nich kosti z rozličných zvířat, střepy z různých nádob a bronzový kroužek. Význačné věci dány řídícím učitelem J. Ezrem zemskému museu v Praze.

Na jižním svahu pahorku, na němž stojí kostelík se hřbitovem, vykopány při stavbě obecního vodojemu v r. 1911 kostry skrčenců, čili bobkařů, pojmenovaných tak dle skrčené polohy při pohřbení. Lebky měli většinou dlouhé (dlouholebci) jednu z nich zvláště význačnou daroval též říd.učitel J. Ezr zemskému museu.

Jméno Tuřany odvozují někteří od bůžka Tura, symbolu jaré plodnosti, jiní od tura (bizona, zubra), který ve vlasti naší před dávnými věky se v pralesích po lesních lukách potuloval.

O vsi Tuřanech děje se první zmínka r. 1115. Tehdy Jindřich Keltic směnil usedlost svou na Tuřanech za usedlost v Chotenicích (na Plzeňsku) s kladrubským opatem Bertholdem. Král Václav I. daroval r. 1233 kladrubskému klášteru ještě jeden statek na Tuřanech, k němuž náležela dvě popluží. Ve stvrzovacích listinách krále Václava I. roku uvedeného uvádějí se Tuřany jako majetek kláštera kladrubského. Kostel tuřanský založen byl asi některým opatem toho řádu benediktýnského ve století XIII. U kostela zřízena fara před r. 1352, neboť toho roku uvádí se již v seznamu farních okrsků, arcibiskupem pražským Arnoštem z Pardubic zhotoveným.

Roku 1372 dělili se o podací kostelní v Tuřanech držitelé tvrze a vsi Studeněvse, Hereš a Mikuláš Rasocha s vladyky Byseňskými Heršem a Otíkem, kteří měli ve znaku tři klasy.

Tvrz na Tuřanech, jejíž zbytky, jako mnohých jiných z povrchu zemského zmizely, připomíná se na počátku XV. století.

Čteme v pamětech jediného vladyku, který se po Tuřanech jmenoval, totiž Jana, syna vladyky Bohuše, který daroval r. 1405 na dvoře svém v Tuřanech, nějaký plat kostelu v Dolíně, a domnívati se jest proto, že ves spojena byla původně se statkem Studeněvsí. Skutečně také obojí statky držel na počátku XVI. století Václav, jinak Zdislav Horešovic z Libušína. Odprodav od toho tvrz Studeněves se zbožím Oldřichovi Myškovi ze Žlunic, podržel si Tuřany, a jak se zdá, zde novou tvrz ke svému obydlí postavil. Seděním na Tuřanech nazývá se od r. 1523. R 1552 v sobotu před sv. Antonínem prodal 26 záhonů dědiny, která leží podle průhonu k dlouhému háji od tvrze Tuřan, Martinovi ze Chlupku. V držení zboží následovala potom pana Johanka Hořešovna z Libušína a na Tuřanech, kteráž zápisem r. 1568 ve dsky zemské vloženým, dědiny své a všechna práva po smrti své poručila Zdislavu z Libušína, strýci svému. Nicméně pořízení toto nevešlo ve skutečnou platnost, ana po smrti Johančině r. 1576 v držení Tuřan následovala sestra její, Anna Tuněchodská z Libušína. Posud ještě neměly Tuřany vklad svůj ve dskách zemských, tedy si Anna r. 1596 v sobotu po nalezení sv.kříže přiznání ve dsky zemské vložila, že drží tvrz Tuřany s příslušenstvím po sestře své od dvaceti let. Konečně vklad dne 2 dubna 1601 v dluhu 100 kop postoupila Václavu Pětipeskému z Chyš a Egrberka na Blahoticích tvrze Tuřan se dvorem poplužným, s dědinami a hájem, cestami, stezkami, průhony, tudíž také s krčmou, s podacím kostelním. Od té doby patřily Tuřany k Bysni.

                                  Byseň

Ve dvoře Byseňském stojí sýpka na místě bývalé tvrze. Ves je stará. Již r. 1316 připomíná se Petr z Bysně. Následující vladykové byli odnoží Vlinských z Vliněvsi a měli na štítě svém tři klasy. První z nich Mikuláš zplodil s Bětou, manželkou svou, syny Herše a Otíka, kteří se r. 1372 o podací kostelní v Tuřanech s vladykami Studeněvskými dělili. Otík zemřel r. 1379, zůstaviv  dceru Ofku. Jak dlouho Hereš po r. 1379 žil, není známo. Otíkův syn Jan Široký, vyskytuje se r. 1402 vedle Jakuba z Bysně a od r. 1396 – 1405 vedle Jana Pazdery jako spolupodací pán v Tuřanech a připomíná se ještě r. 1409 při prodeji Toužetína. Synové jeho byli Otík a Hašek. Onen se připomíná od r. 1405 vedle otce a od r. 1417 s bratrem svým jako spoluprací v Tuřanech a t.r. jako svědek v zápise Petra Kočvary z Ledec. Král Zikmund zapsal mu za služby jeho ves Libovici  r. 1420, kterouž mu později Slanští jeho nepřátelé odňali. Žil ještě r. 1439 a Hašek ještě r. 1432. Třetím bratrem byl Janek, jemuž král Zikmund zapsal r. 1420 ves Libušín a vísku Hradiště nad ní. Žil ještě r. 1454 a zplodil s manželkou svou Dorotu syny Otíka a Jana Stana. Kromě něho se připomínají ještě Heřman, jenž táhl r. 1453 proti Sasům, Petřík a Oldřich r. 1454. Potomci jejich se nazývali Malíkovskými z Bysně, dostavše se ovšem v držení Malíkovice. Dotčenému Petříkovi zastavil král Jiří ves Libovici r. 1465 a král Vladislav připsal mu na ní na dvou poddaných v Přelíci 130 zl. uherských. R 1455 postoupil Petr práva svého k dotčeným zápisným vesnicím a ovšem také k statku Byseňskému Janovi Selmickému z Citova a Anně z Bysně, manželce jeho (dceři své). Od r. 1495 seděli tu synové jeho Otík, Petr a Jindřich. Od nich a ještě nějakého čtvrtého spoludržitele pocházelo rozdělení tvrze na 4 díly.  Kdežto v držení Selmických zůstaly 3 díly, dostal se 4 díl tvrze pusté, dvora pustého a vsi v držení Václava jinak Zdislava Horešovce Studeněvského z Libušína, který jej prodal Jindřichu Selmickému. Tento byl i ostatní dva díly přikoupil a zůstavil  Byseň synům svým Petrovi a jiříkovi před r. 1543. Tito vládli zpočátku nedílně a opravivše tvrz, vložili si r. 1546 přznání ve dsky zemské, že drží po otci svém v Bysni tvrz, dvůr poplužní a celou ves. Později se vyskytuje Petr jako pán na Selmicích, odděliv se od Jiříka, bratra svého, jenž zůstal na Bysni a r. 1571 na zboží Byseňském manželce své Mandelině z Vartenberka 250 míš.kop věnoval. Libovici a dvory v Přelíci získal dědičně. Po smrti jeho zdědili Byseň synové jeho Jindřich a Jan, bratři Selmičtí z Citova, kteří prodali r. 1584 ves Libovici  Václavu Pětipeskému z Chyš a na Blahoticích. Vládli dědictví svému společně, a Jindřich r. 1586 manželce své Anýžce z Vartenberka 1.000 kop grošů na díle svém tvrze v Bysni věnoval. Konečně prodal r. 1588 dne 27 října svým jménem i na místě Anny Eufrosiny a Lidmily, sester Selmických z Citova tvrz Byseň, dvůr i ves Václavu Pětipeskému z Chyš a Egrberka a na Blahoticích, hejtmanu kraje Slanského, za 6.000 kop míš. A skončil život svůj v úkrytě, přičemž jeho rod z řady zámožných rodem vymizel.

Václav Pětipeský tvrz Byseň znovu přestavěl, zvelebil a posléze kšaftem svým dne 22 října 1593 odkázal vše zboží své nezletilému synu svému Odolenovi, nad nímž ustanovil poručníky choť svou Ižaldu Vojkovskou z Milotic, Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu ny Zvoleněvsi a Viléma z Vřesovic na Touchovicích. Manželce své k obydlí vykázal tvrz Byseň nově vystavěnou se dvorem a příslušenstvím, aby tam se svobodnými dcerami bydlela, ale po její smti aby Byseň připadla Odolenovi a do toho času aby krčmář Byseňský pivo své z Blahotic brával. Po takovém pořízení asi r. 1602 zemřel. Odolen na rozdíl od jiného strýce svého starší řečený, držel statky své pokojně až do bitvy Bělohorské. V letech 1618 – 1620 přidržel se stavů protestantských a platné jim služby prokázal, za kterouž příčinou odsouzen jest soudní komisí dne 3 listopadu 1r 1622 všeho statku svého. Místodržitel Karel z Lichnštejna prodal potom r. 1623 dne 27 ledna statky Odolenovi a obci slánské odňaté, tvrz a ve Studeněves při ní poplužní vsi Libovice, Tuřany, Kvíc, Kvíček s dvorem popužním, vsi Želenice, Nedětovice, a Lotuš Jaroslavu Bořitovi z Martinic a na Smečně za 31.500 zl. Rýnských.

Smutný byl osud Odolenův, jak líčí Václav Beneš Třebízský ve svých spisech, ale smutnější ještě, ba tragický osud jeho matky Ižaldy. (Dvorského paměti 256) Ta ztrativši po bitvě Bělohorské statek Byseň, k němuž si právo míti pokládala, zůstávala na Blahoticích, jsouc svého statečku zbavena a hlavy kde skloniti nemajíc, poněvadž jen, jen odtud vyhnání se třáslo nad ní. Majíc 50 let stáří svého, zůstávala ve veliké nouzi a častokráte kusu chleba žádostiva byla, nečistotu od vší snášela, ano, i hrnce po čeládce zůstalé vystrouhávati musela, chtějíc tudy hlad zahnati. Manžel její Václav pochován v kostele Neprobylickém.

Sestavil řídící učitel Jan Ezr

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář