Válka světová 12. část
Válka světová 12 .část
Mým národům!
Do duše pohnut a ohromen stojím já i můj rod, stojí moji věrní národové u rakve ušlechtilého panovníka, jehož rukám bezmála po celé sedmdesátiletí svěřeny osudy mocnářství. Z milosti Všemohoucího, který ho za časných let jinošství povolal na trůn, byla mu propůjčena i síla, aby odhodlaně a nezlomen nejtěžším lidským utrpením žil až do let vysoké staroby pouze povinnostem, jež mu jeho vznešený panovnický úřad, vroucí láska k jeho národům předpisovaly. Jeho moudrost, prozíravost a otcovská péče vytvořily trvalé podklady pokojného soužití a svobodného rozvoje a z těžkých zmatků a nebezpečenství, za zlých i dobrých dnů uvedly Rakousko-Uhersko dlouhou a požehnanou dobou míru na výši moci, na níž dnes ve spolku s věrným spojenectvím odolává v boji proti nepřátelům kol do kola. Jeho dílo třeba provésti dále a dokonati jej.
V bouřlivém čase vstupuji na staroslavný trůn svých předků, jejž mě můj osvícený ujec v nezkaleném lesku zanechává. Ještě není dosaženo cíle, ještě není vyvrácen blud nepřátel, kteří se domnívají, že ustavičným útočením mohou zdolati a roztříštiti moje mocnářství a jeho spojence.
Vím, že za jedno se svými národy v nezdolném odhodlání probojovati boj až vybojován bude mír, jenž zabezpečí trvání mého mocnářství a zaručí pevné základy jeho nerušeného vývoje. V hrdé důvěře spoléhám na to, že moje hrdinná branná moc, opírající se o vlasteneckou obětovanou lásku mých národů a věrném branném bratrství se spojeneckými vojsky, i nadále odrazí všechny útoky nepřátel s milostivým přispěním Božím a přivodí vítězné skončení války.
Právě tak neochvějna jest moje důvěra, že moje mocnářství, jehož mocenské postavení koření odedávna a zaručením, v tísni a nebezpečí nově zpečetěném nerozlučném osudovém společenství jeho obou států, vyjde z této války zoceleno a posíleno uvnitř a na vnějšek, že moji národové, kteří prodchnuti myšlenkou sounáležitosti a hluboké vlastenecké lásky se spojí dnes s obětavou odhodlaností k obraně proti vnějším nepřátelům, budou působiti též na díle pokojného obnovení a zmlazení, aby oba státy mocnářství s přičleněnými zeměmi Bosnou a Hercegovinou přivedli k době vnitřního rozkvětu, rozmachu a zesílení.
Modle se o milost nebes a požehnání pro sebe a svůj rod, jakož i pro své milované národy, slibuji před Všemohoucím věrně spravovati statky, které mě zanechali moji předkové. Chci činiti vše, aby hrůzy a oběti války byly co nejdříve zažehnány, aby těžce pohřešované požehnání míru bylo mým národům opět získáno, jakmile tomu dovolí čest našich zbraní, životní podmínky mých států a jejich věrných spojenců a vzdor našich nepřátel. Svým národům chci býti spravedlivým a láskyplným knížetem. Chci jejich ústavních práv a svobod si vysoko vážiti a rovnost před právem pro všechny bedlivě stříci. Ustavičnou snahou mou bude podporovati mravní i duševní dobro svých národů, chrániti svobodu a pořádek ve svých státech, zabezpečovati všem pracujícím údům společnosti ovoce poctivé práce. Jakožto vzácné dědictví svého předka přejímám příchylnost a vroucí důvěru, které pojí lid a korunu. Tento odkaz má mě dodati síly, abych učinil za dost povinnostem vznešeného a těžkého vladařského úřadu.
Proniknut věru v nezničitelnou životní sílu Rakousko-Uherska, prodchnut vroucí láskou ku svým národům, chci život i všecku svou sílu postaviti do služby toto vznešeného úkolu!
Karel v.r.
Do nového panovníka kladeny jen ty největší naděje. Pověsti o něm kolující opravňují k nejlepšímu. Dejž Bůh by národové Rakouští, zejména národ Český našli v něm pravého otce!!!
Když byla mrtvola zemřelého pána do 30.11.1916 vystavena, když tisíce lidu bylo se s ním rozloučiti, uložena ten den do hrobky u Kapucínů, kde položen uprostřed mezi císařovnou Alžbětou a korunním princem Rudolfem.
Národové zachovají ho v trvalé paměti !!!
Odpočívej v pokoji!!!
Do konce měsíce nic důležitějšího na žádném bojišti. Rakušané a Němci přešli dunaj a ohrožují hlavní město Rumunska Bukurešť. Na ostatních bojištích jen soustřeďování sil a přípravy k novým bojům.
Do 15.12. ze žádného bojiště nic důležitého. Jediné, že spojenecká vojska obsadila bez boje Bukurešť, kde prý byly nalezeny veliké zásoby jak matriálu válečného, tak petroleje, benzinu a obilí. Škoda, že výsledky tohoto kontrabandu nepociťujeme, ba spíše jest hůře než před tím. Petrolek vůbec není. Dostane ho rodina na týden za 12 hal. To je skromně na dva dny, ostatní může být po tmě. Tak se to má i s osvětlováním veřejným. A protože jest veliký nedostatek uhlí, zapovídá se užívati i plynu k osvětlování výkladních skříní a uzavírají se hostince o 10 hod. večer. Těm jest to však vítané, nemají piva, nemusí místnosti vytápět. O uhlí jest taková bída, že pomýšlí se zavříti školy a zaříditi zimní šestinedělní prázdniny, by se topiva ušetřilo. Zrovna jako epidemicky nastalo na počátku měsíce vybíjení krmníků. Někdo rozkřikl, že bude vojsko rekvírovat prasata, jeden to řekl druhému a už bylo hromadné zabíjení. Nedá se zjistit, mnoho-li takových nedokrmených prasat se v týdnu zabilo, stačí za příklad, že zde tři řezničtí zabíjeli i tři prasata denně. Zbylo málo krmníků na masopust. Okresní hejtmanství vydalo sice oběžník, kde od tak hromadných porážek varuje a toho kdo by takové poplašné zprávy roznášel, trestati slibuje, nic to není platno, lid nevěří a tvrdí, že již více takových slibů bylo a že se nedodržely. V takové rozházené době, došla z Německa zpráva, že jsou na den 12.12. telegraficky pozvaní říšští poslanci do schůze, kde jim kancléř učiní důležitá sdělení. Bylo to napětí veliké, než den ten přišel a tu hned do celého světa ohlášeno ústy kancléře: „Nyní, po dobytí Bukurešti, padl poslední náš nepřítel a my Němci jsme vítězi na všech bojištích (?), proto nabízíme svým nepřátelům ruku k míru. Obracíme se ku všem válčícím i k neutrálům, jakož i k papeži, žádajíce, aby od nich dán popud k vyjednávání a konečnému ustavení takového míru, který by pro příště Evropu zachránil od podobných krutých válek jako jest tato a zajistil obyvatelstvu klidné spolužití a na svých vlastních právech spočívající rozvinování“.
Kéž by podnět tento nebyl jen plané prohlášení, kéž by byl podkladem k jednání o mír, aby o svátcích Vánočních mohlo býti zapěno jedno zase klidné:
Aleluja !!
Pokoj lidem dobré vůle!!!
