Rok 1919 část 6
Rok 1919 část šestá
Už delší dobu se pronášelo, že šlechta a klerikálové se punktují a odbývají schůze a tajně něco kují. To také vypuklo dne 4 a 5 září. Rozházeny letáky i aeroplánem, rozposílány různé plakáty po Čechách, v nichž sdělováno, že president Masaryk jest v zajetí židů a peněžníků, že se musí osvobodit a vláda celá svrhnout. U Invalidovny sešlo se mnoho legionářů a na náměstí Staroměstském odbýván tábor „Husitských žen“. Táhlo se na hrad a vyslána deputace k presidentovi. Ten však deputaci tak sklidil, jako dosud nikoho, takže odešla k davu a vyzvala jej k rozejití. Začalo vyšetřování a zjištěno, že letáky tištěny v tiskárně Evanecké? a že za celým tím Husitským hnutím stojí šlechta a klerikálové. Byly provedeny prohlídky a zatím zatčeni: František Zdeněk Lobkovic podplukovník, Dr. Bedřich Lobkovic setník, I.Flögl revolverový novinář, rytmistr Micek, profesor Maixner, Hájek úředník ministerstva a Nár. obrany a z téhož ministerstva Doležal. Marie Veselá žena holiče, Anna Velichová žena zámečníka, Marie Slabá žena úředníka a Rybníček, správce tiskárny „Bonifácia“ na Slapy. Těmto pak prý bude následovati více jiných. Tomuto vzbouření učiněn tehdy konec, neutuchla však nespokojenost všeobecná se všemi poměry v naší republice.
Až do 17.9 takřka parno, ten den bouřka s lijákem (zde spadlo 28mm, ve Sudněvsi 40 mm), takže se řepy dost zavlažily a setí umožnilo.
V Rusku ticho, v Maďarsku nevědí jakou vládu nastoliti, v Itálii zmocnil se básník D‘ Annunzio vlády nad přístavním městem Rjekou a pronásleduje tam Jihoslovany. My se s Poláky taháme o Těšínsko dále. Mírová konference ustanovila tam lidové hlasování do tří měsíců. Od 2.9 zavedena větší dávka moučná, ( 3 kg na osobu a týden). Začíná se u pekařů péci bílé zboží a prodávati různý omastek, takže se i zdá, že v ohledu výživy stal se veliký obrat. Zato však látky a obuv spíše podražují, než by zlevnily.
Dne 24.9 přijel do Prahy ministr zahraničí Beneš, tvůrce naší samostatnosti s Masarykem, když byl přes čtyři roky mimo vlast, k posledu jako náš komisař na mírové konferenci v Paříži, kdež s Dr. Kramářem národu našemu prokázali služeb neocenitelných. Byl velikým nadšením uvítán.Arcibiskup v Praze ustanoven proti vůli národa i kněžstva Dr. Kordač. Řím rozhodl dle pokynu Vídně a ne dle vůle naší. Povstal opět boj. Kdo asi vyhraje?
Dne 25.9 uvedeny do oběhu nové jedno a pětikorunové státovky české.
Měsíc říjen počal počasím mokrým a studeným. Až k polovici se počasí ustálilo a mohlo se počíti se setím, které dosti dobře, až na ono po řepách, se provedlo. Řepama počalo se později, tak i s dobýváním bramborů. Od řepy se platilo až 90 Kor. Od korce. Sypala méně než loni a každý jí nechával v zemi, aby ještě narostla. Jaké však bylo překvapení, když 28.10 počal padati sníh, padal do 31.10 a zůstal až na 25 cm ležet. V noci na 4.11 uhodil silný mráz, takže máme zimu, jaká bývá v lednu. Cukrovary asi pro nedostatek řepy zastavují práci a v bramborových krajích zůstaly dvě třetiny bramborů v zemi. Jestli se je nepovede sklidit, bude větší bída než loni. K tomu pak, že zima tak brzo začala, dostavil se úplný nedostatek uhlí a svítiva. O petroleji a svíčkách není ani pohádky, karbid pak, který jediným svítivem zůstal, není také k dostání, takže jsou dnes rodiny, kde se netopí a večer nesvítí, a potrvá-li tento nedostatek příští týden, nebude se svítiti nikde. Horníci obdrželi z Itálie hojně látek, tak že se rodiny jejich slušně ošatí, jsou to sice po více látky lehké, ale poctivé a hezké. Dle členů rodiny dostal havíř až 100 metrů této látky za cenu 8-15 korun za metr, cenu to ani poloviční jako na krámě. O horníky budiž postaráno o ostatní lid a střední stavy ne. Tu vstoupla opět obuv o 30%, takže slušné mužské střevíce stojí dnes 140-160korun.
Ve dnech 17-28.10 oslavovalo se výročí naší samostatnost, v každé vesnici a městě byly slavnosti, v Praze pak dostoupily vrcholu. Všude se dost mluvilo, ale myslím, že bez výsledku. Zde před školou se zasadily dvě lípy, lípy to svobody.
Bílé pečivo, ač se sotva ukázalo, bylo zakázáno a obilí nařízeno vymílati jako v době válečné. Myslelo se jaký bude po žních přebytek a ona zatím z toho kouká nouze.
V politickém životě samé vyjednávání, zprávy z ciziny znějí každý den jináče a neví se skutečně co je pravda. Bolševici prý couvají, Maďaři nejsou s monarchismu dosud vyléčeni, Poláci způsobem nečestným proti nám vystupují na Těšínsku, v Itálii není svornosti a tak neví dnešek, co přinese zítřek. V Národním shromáždění lejou se denně zákony, aby v týdnu neb ve čtrnácti dnech byly zase pozměňovány. Tyto nejistoty potrvaly celý měsíc listopad. Maďaři blázní a kvůli nim soustřeďuje se naše vojsko na Slovensku, kde popichováni Maďary a jimi též podpláceni různí provokatéři štvou lid slovenský proti Čechům, takže tam více nespokojenosti než na počátku samostatnosti a povídá se, že uspokojení Slováků bude státi mnoho práce, peněz ba snad i krve. Naši Sibiřští legionáři vrací se, avšak pomalu a bude-li doprava pořád taková,dostane se poslední sotva do půl roku 1920 domů. Jsou samé nářky a protesty proti tomu. Vláda však namítá, že musí mít zajištěný náklad na lodích i do Vladivostoku a Japonska by doprava přišla laciněji.
A tak se vypravují z Terstu lodě nákladem strojů, skla, cukru a jiných do Vladivostoku, aby tam přijaly naše hochy a převezly domů. Ve vládě naší nastal veliký rozkol. Straníci soc. demokratičtí nechtí mezi sebou trpět soc. národní v žádném podniku. To nechtí vůdcové národních dále trpět a uhodili na své ministry, by z vlády vystoupili. Ti dali ostatním členům vlády lhůtu do 7.12, na který den svolali sjezd své strany, který má o vystoupení rozhodnouti. Za jedno jest čtyři členové vlády: Klofáč, Franke, Hampl a Veselý. Z jedné strany se tvrdí, že bude dobře, že vláda padne, ze strany vládní však se pád ten počítá jako velká politická chyba, zvláště nyní, kdy pracuje se nový volební řád do sněmu a rozdělení republiky na župy. Jestli spor ten se nepovede urovnati po dobrém, bude to jen umíněnost a tvrdohlavost a snad už i panovačná pýcha jejich stran.
Počasí mizerné, zimavé se sněhem dodrželo až do 25.11, kde začalo táti a sníh se ztratil, zato hned pršelo a zem se tak přepila, že se nemohlo s potahem ani do pole. Malí řepaři tuto až přes kotníky v marastě háčkama tahali, na hromady házeli, a když trochu se osušilo, řezali a kolečkách k cestě vozili a tam teprve na vozy nakládali a do cukrovaru vozili a tak jí šťastně do 30.11 dodřeli.Velcí však, ač dobytek umořen na míru největší, jí vyorávají, dobytek i lidi pod kolena v bahně se brodí, zkusí při mrazivém počasí strašně, ale práce přes veškerá přičinění neubývá, ač je již od korce platí 120Kor. To není nic platno, když není obuv ani šat a vítr pořád mrazivý, počítají, že jí do 12.12 schází na hromad a do 20.12 okrájí. Zůstalo stát v republice 60 cukrovarů, Studňoves stál 4 týdny. Počínají přísné rekvisice obilí, a protože kontingent, kdož ví na čí pokyn jest vyšroubován do velké výše, nemůže nikdo dodati a povstávají velké mrzutosit a žaloby.
Po malém uvolnění počalo počátkem prosince opět mrznout a sníh padat a tak vydržel až do nového roku při mírných mrazech. Když zaznamenávám cenu různých věcí, myslím, že jest to poslední vstoupání a ono se brzy ukáže, že vstoupání trvá dál. Jak závratné výše některé věci dosáhly do nového roku, svědčí, že kůže králičí se platí až 6 korun, jindy 60 hal, zaječí až 20 korun, jindy 1 koruna.
Váda, když vydala společné nařízení, dle něhož se přímě vystupuje proti těm organizacím a jednotlivcům, kteří mezi sebou v práci nechtí trpěti členy organizací jiných, neodstoupila a připravuje s Národním shromážděním řád volební a zákon ústavní. To má býti v lednu hotovo, by v březnu mohlo se přistoupiti k volbám do Národního shromáždění.
Zahraniční pořádek dosud zjednán není, a protože Maďaři hrozí vtrhnouti do Slovenska, musíme tam udržovati silnou vojenskou pohotovost. V Maďárii odpravují hromadně bolševiky, kterým dokázány vraždy a loupení za jejich tam krátkého panování. Naši legionáři ze Sibiře se pomalu trousí domů.
Ač při uzávěrce každého ročníku vyslovil jsem přání v lepší a šťastnější budoucnosti, musím tak učiniti i do roku 1920. Mnoho jest nevyjasněno, mnoho nedokonáno, mnoho zklamání a nespokojenosti. Jen to nás sílí, že nejsme sami, a že takové krize prodělávají země všechny, ba i země neutrální, které válkou postiženy nebyly, ba spíše se finančně zmohly. I sama Amerika, která stáhla pro sebe zlato celého světa, prožívá krizi práce a rozháranosti.
Nezbývá než do příštího roku klásti nové naděje a ozbrojiti se trpělivostí a upřímnou láskou k vlasti a tím uvědomění plnění všech občanských povinností v každém stavu.
A protože jsme překonali daleko větší utrpení a svízele, síliž v nás vědomí naší síly a vytrvalosti a vkročme do nového roku
1920
Uceleni, silni, mravně zdokonaleni a jeden ke druhému upřímni.
A tomu platí moje: Na zdar!!!
Na Tuřanech dne 2 ledna 1920
Zlonický
