Rok 1912
Rok 1912
Ve věcech obecních nestalo se nic nového, až když 1 května se starosta Emanuel Zlonický pro chorobu úřadu vzdal a protest p. Frant. Posledníka na to při změně byl vyřízen, vypsány volby nové do konce půlletí opět na protest Em. Zlonického vykonány nebyly.
Zima byla přiměřená, únor a březen teplý, zato duben a květen studené.
Obilí vzešlo pěkně, též řepy. Píce však nebyly žádné, neb mimo staré vojtěšky musely býti všecky jetele a ligrusy zaorány a nahrazeny směskami. Loňská kulhavka a slintavka zanechala po sobě u dobytka památku, tak že ještě na jaře dobytek na nezjištěnou nemoc, rozhodně jako přetrpěnou slintavku pocházel, k čemuž se někde následkem nedostatku vápna v píci loňské přidružila práchnivka kostí, na níž celé chlévy vypadly. Též vepřový dobytek se ztenčil, telata se nevedla, což mělo za následek vstoupnutí cen masa vepřového i telecího až na 2K za kilo. Hovězí tlusté mimo ve dvorech u malorolníků k dostání nebylo. V životě politickém dočkali jsme se opět zklamání a mimo sliby, které však hned po jich dání, nebyly dodrženy, nepřinesli poslanci naši nic, tak že všechny strany ve svých nadějích zklamány, přestávají věřiti v upřimnost.
Na Tuřanech 30/6 1912
Zlonický
Člen obecního zastupitelstva
V druhém pololetí vydrželo nestálé a studené počasí až do žní. Úroda ukazovala se býti slibnou. Žitné žně počaly a počalo také pršeti, což potrvalo až do ukončení žní, tak že se obilí v pravém slova smyslu kradla a ještě dosti mokré ho do stodoly svezlo. V zdejší krajině bylo viděti ovsy v panákách ještě o Václavě, na Strašecku nesklidili ještě po Havle, ba stalo se, že některá kulatina a oves zapadly prvým sněhem (20/11) a teprve když slezl se sklízely. V horách sklízelo se až v lednu 1913 když sněhy slezly, nebylo to však obilí, byla to již jen špatná sláma. Počasí mokré trvalo až do dobývání řep, které se pak při pěkném počasí dobývaly. Práce však byla těžká, tak že se muselo hned z počátku platiti 14-16K po strychu vyorané řepy.
Plat tento nebyl někde nic platný, nebylo lidu a někde také chutě k práci, což mělo za následek, že řepy zůstaly až do listopadu (někde až i polovice v zemi) a že je zastihl první silný mráz, který dobývání znemožnil. Teprve když ustal, počalo se opět s prací a tak někde šťastně dodělali v listopadu a v prosinci. Pak pracovaly již jen dva cukrovary a řepa se ze všech končin do nich vozila (Zdice, Žatec).
15 prosince byl ještě viděn v Lounech na nádraží vagon čerstvě vydobyté řepy z Klapí pro Žatec. Poslední tyto řepy stály dobývání až 40 K. korec a chrást.
Ač jak z vylíčeného vidno byla sklizeň všeho obtížná, budiž poznamenáno jako zvláštnost, že obilí, zejména ozimy, které byly v dobře udělaných a svázaných panácích i 8 neděl v deštích na poli vydrželo, aniž by se zkazilo. Zkazilo se jen mokré svezené v stodole nebo ve stohu.
Brambory se dobře uvedly a jen některý druh hnil. Ovoce bylo nepamětné množství. Švestky, což opět bylo zvláštnost, že na některé zahradě neb stromořadí byly a hned vedle nic. Byl to následek jedné jarní mlhy. Jakost však všeho ovoce pro studený a mokrý čas nebyla valná, švestky ani nezmodraly a obyčejný modrý povlak nedostaly, víno pak vůbec neuzrálo.
Vzdor však všem těmto svízelům byl rok 1912 na výnos příznivý a i ceny, zejména do jeho konce byly uspokojivé. Nebylo zvláštností, když dala pšenice po korci 12q, ječmen 10q, žito 10q, řepa až 150q. Ceny pak při pšenici za 50 kg 11-13K, ječmen 10-11K, žito 10-11K, oves 7-9K, řepy 2,50 K bez dovozu jistě výnos z hospodářství nezhoršily.
Ceny dobytka krmného udržely se na stejné výši, dojné krávy získali až 1,30K za 1q.
Maso bylo: hovězí za 2-2,12K, vepřové 2,10-2,20K, telecí 2-2,10K za jedno kolo. Počasí po malých dvou mrazíkách v listopadu bylo teplé, ba příjemné, tak že se o vánoce oralo a práce polní až na velmi malé výjimky dokončily. Ba i vyvežené hnoje se ještě zamísily.
V obecních věcech provedena doplňovací volba starosty a zvolen p. Ladislav Urbánek.
Na faru, když p. farář J. Himmer šel do penze, dosazen P. Josef Bláha, dosud farář v Loukově u Manětína.
Na zdefinizovanou pátou třídu při škole zdejší dosazen p. Fr. Peterka z Kvílic.
V roce tomto prodal p. hrabě cukrovar, mlýn a vlečnou dráhu německým bankám.
V politickém životě jako dříve byli jsme taháni za nos, slibovali nám spravedlivé vyrovnání s Němci a když naši poslanci vládě ve Vídni a v delegacích všechny předlohy, zejména ty, které finančně poplatnictvo škrtí odhlasovali, - vyrovnání vázlo a Němci začali opět diktovati. Všeobecné se chování poslanců odsuzuje a tím více se za odpovědny mají, an nejsou v stavu ani v jedné věci stejně hlasovati a tím ne moc takového národa, jako jsou Čechy ukázati, ale věčnou naši rozházenost čím dále tím více odhalovati. Nabylo už také hlasů, že ne o blaho národa, ale o své diety mají starost a proto že se nespojí a proti vládě v řádnou opozici nevstoupí. Za to potěšitelným bylo vypovědění války Turecku od spojených Srbů, Bulharů, Černohorců a Řeků. Jako záblesk a z čista jasna, aniž by celá Evropa byla mohla nějaké přípravy pozorovati, napadly spojenci v říjnu ze všech stran Turecko a neprohravše ani jednu bitvu, stály v listopadu 45 kilometrů od Cařihradu. To zaleklo Turka, který o příměří a vyjednávání žádal. Příměří povoleno a diplomaté Evropy sjeli se do Londýna, by prostředkovali. Nezdá se do konce roku, že návrhy budou přijaty, avšak tak jako jsem v předu uvedl, že roztříštěná delegace Česká ve Vídni strachu nenažene, tak budiž zvěčněno, že svorně účinkující spojenci dobudou rozšíření svých zemí a svobodu dávno trýzněným svým soukmenovcům na jihu.
Česká obec Sokolská vydala provolání ku sbírkám a Česká komora lékařská provolání k lékařům, by se činně na bojišti zúčastnili. Obé mělo účinek neočekávaný. Příspěvků sešlo se na 1 ½ milionu korun a více výprav českých lékařů, mediků a ošetřovatelek s celými zařízeními nemocnic vypravili se k pomoci Slovanským bratřím. Ač na výpravy ty bylo z kruhů našich a všech Slovanů vůbec z patra hleděno, ba i příkoří činěno, dosáhli svého cíle. Pomohli v čase žádoucím raněným hrdinům a národu Českému získali u nových Slovanských států sympatií největších, které se již začínají dosti jeviti.
Z celého popisu roku 1912 jasno, že nebyl pro hospodářství a obchod zlým a že, když ne nám, tak aspoň našim bratřím na jihu k usamostatnění a uplatnění přispěl. K ukončení pak celoroční mé úvahy vyslovuji přání, by to, co v ohledu národnostním rok 1912 počal, rok 1913 v plné míře i nám Čechům dokonal.
31. 12. 1912
Zlonický
Člen ob. zastupitelstva
