Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok 1904 - 1907

4. 12. 2015

                           

                               Rok 1904

Rok tento počal sice ranným a vlažným jarem, tak že se s polními pracemi brzy začalo, naděje na dobrý rok byly však suchým létem pokaženy.

Průměrné ceny plodin byly následující: 1q žita – 16 K, pšenice 22,50 K, ječmen 18,20 K, oves 18 K, brambory 6 K, řepa 2 K.

Bída o vodu a snaha ji opět získati stupňovala se v obci zvláště, když biseňský důl byl vyhlouben.

V měsíci červnu provedeny byly volby do obecního výboru pod nátlakem strany sociálně demokratické, která získala volbou ve III. sboru dva členy.

Nový výbor sestaven byl takto:

Starosta: František Hamous rolník z Tuřan

Radní: p. Alois Knobloch, Václav Pelcman, František Posledník.

Do výboru: p. Jan Spirit, Václav Hamous, Emanuel Zlonický, Bohumil Kostomlatský, František Záluský, František Chvojíček, Vojtěch Šmíd a Václav Malec.

Úkolem bylo především zaopatřiti  obci vodu. Záhy počalo jednání v tom směru mezi obcemi Libovicí a Biseň – Tuřany a Lotouší, aby společné kroky o náhradu vody, dle úsudku některých  vyhloubením  biseňského důlu ztracené, se podnikly. Vyjednávání přeneslo se do roku příštího. Důležitějších věcí obce zdejší se týkajících nebylo.

 

                                 Rok 1905

Počasí v tomto roce bylo celkem příznivé, tak že  i úroda byla docela uspokojivá.

Ceny plodin byly následující:

1q žita – 16 K, pšenice 16 K, ječmene 17 K, ovsa 17 K, bramborů 5 K, řepy 2K 40 h.

Jednání o vodu vleklo se celý rok bezvýsledně.

Potřeba rozšířiti školu čtyřtřídní na pětitřídní stala se předmětem jednání. V politickém životě nabyla vrchu myšlenka všeobecného hlasovacího práva do rady říšské. Politické strany všech barev závodily svou přízní o primát při realisování této myšlenky. Strana agrární počala se uznávati a jala se na svůj prospěch usilovněji organisovati venkov. O sociálních potřebách malého člověka na venkově skřížily se názory mezi agrárníky a soc. demokraty.

 

                                       Rok 1906

Zima byla suchá a krátká, tak že na Lounsku a Velvarsku síly se ječmene v únoru. V březnu však nastaly mrazy, tak že se u nás sílo až koncem toho měsíce. Byli jsme však šťastnější než ti první. Rozdílu nebylo viděti,  až přede žněmi. Naše ječmeny byly vyvinuté, kdežto ranné utrpěly následkem březnových mrazů a sotva se vymetaly. Léto bylo suché. Řípa vyšla dvakrát. První vláha přišla teprve začátkem července. Naděje na řepní sklizeň byly zkalené. Okolo svátku Václava nastaly deště tak vydatné,že mnoho let před tím tolik vody najednou nespadlo. A tu se opět ukázalo, že na zoufání je vždy času dost, neboť na bramborech a řípě stal se během tří neděl skoro zázrak. V dobrém poli narostlo jí tolik jako jiná léta.

Ceny plodin byly následující:

1q žita – 14 K, pšenice 17 K, ječmene 17,50 K, ovsa 17,20 K, brambory 5 K, řepy 1,90 K.

V obecním zastupitelstvu nebylo téměř nic jiného projednáváno, než otázka vodní. Ačkoli jednání kýženého výsledku nemělo, zasluhuje přece uznání moment, že rozvážností většiny členů ob zastupitelstva nebyla obec zdejší vtažena do sporu s důlem biseňským, tak jako se stalo v Libovici. Bylo sice znalci dokázáno, že důl obci této vodu strhl – přece však se s obcí nedohodl a počal spor, který kdo ví kdy se skončí. Zajisté nebude laciný a pravděpodobně bude marný. Uplatňuje se zde opět stará zkušenost, že – má-li třeba někdo pravdu, nemá-li však moc a peníze, nemá nic.

Jako významný politický čin sluší zaznamenati „listopadovou demonstraci“ pro zavedení všeob. hlasovacího práva. Všecky politické strany zúčastnily se tohoto projevu, ne však všecky a pravým porozuměním. Vyskytli se ještě jednotlivci, kteří věřili, že nastane dělení majetku a proto v některých průmyslových místech nosily již ženy v demonstračních průvodech připravené nůše. K tomu ovšem nedošlo. Vláda, pod tlakem vůle lidu slíbila, že najisto nový volební řád předloží. Povážlivé demonstrace a rozkvašenost myslí stupňovaná až ku krveprolití ukázaly nespokojenost lidu s dosavadním stavem politického života. Tak skončil rok 1906 a události svou setrvačností měly vliv i na rok budoucí.

 

                                  Rok 1907

Počasí v tomto rove bylo bez zajímavějších úkazů – úroda byla uspokojivá. Ceny plodin byly následující:

1q žita – 22 K, pšenice 24 K, ječmene 19 K, ovsa 17 K, bramborů 5 K, řepy 1,80 K.

V obec.zastupitelstvu nebylo docíleno smíru, tak že usnesení, která v minulých létech byla většinou jednohlasná, byla často jen malou většinou přijata, ba stalo se to, čeho nikdo nepamatoval, že pro neúčast členů nemohla se jedna schůze ani odbývati. Vzdor tomu hleděli mírnější členové pro dobro obecní pracovati a zejména otázku vodní rozluštiti. Zkoušelo se vrtati ve studni větrákové, zdali by nebyla voda snad hlouběji, tato naděje však sklamala. Voda, když dovrtána díra do 12 metrů, úplně se ztratila, vyvrtaný otvor musil se zabetonovat a občanstvo spokojiti se musilo s tím málem vody, jaké bylo dříve. Pak vznikla myšlenka vésti vodu z Řisut. Projektu tomu stavěly se v cestu nepřekonatelné obtíže, proto nebyl uskutečněn. Počalo se tudíž přemýšleti a hledati vodu v Bisni a začalo se také s hloubením studny za statkem pana Aloise Knoblocha, vedle cesty trpoměšské. Přišlo se skutečně na silný pramen, studna byla vykroužena a počaly se podnikati kroky ku zavedení vody vodovodem a pumpami od firmy „Pekař a Kovář“ v Praze. Ve studni staré nalézající se na biseňské hrázi, zařízena řetězová pumpa od Klempta v Hrobcích.

Veškeré tyto práce stály, jak je možno v obecních účtech se přesvědčiti, velké peníze a na konci tohoto roku nelze říci, bude-li z nich míti občanstvo kýžený zisk.

Škola zdejší, po bojích, které proti vůli místní šk. rady i obecního zastupitelstva vedla jedna strana, byla přejmutím a upravením původní žákovny na pětitřídku rozšířena a prvním pátým učitelem ustanoven p. Mir. Ferdinand. V politickém ohledu vláda dodržela slibu a předložila nový volební řád do říšské rady. Tento byl jak poslaneckou tak i panskou sněmovnou přijat a dle něho také v květnu volby provedeny. Boje před nimi byly veliké a každá strana již napřed v říšské radě na to pomýšlela, že spíše zvítězí, když bude více mandátů a tím každé straně připadne více poslanců.Volbami nejvíce zesíleny byly strany: Křesťansko-sociální, agrární a sociálně demokratická. Ostatní zůstaly v poměrné menšině. Poměr hlasů v naší obci byl následující: strana agrární získala 40 hlasů a sociálně demokratická 140 hlasů.

Říšská rada se sešla, bylo v ní moc řečí a diet, když pak vzaty do ministerstva členové všech stran mimo sociální demokraty, bylo schváleno „Rakousko-uherské vyrovnání“ , které se tři léta táhlo a učiněny byly přípravy k volbám do sněmu zemského na rok 1908.

Vzdor zasedání našich lidí v ministerstvu, spáchán opět na národu našem hřích v soudní rovnoprávnosti, poněvadž soudy v uzavřeném území počaly vraceti česká podání. Ukázalo se opětně, že pokud nebudeme míti ve všech vyšších úřadech své lidi, nebude z naší rovnoprávností a rovnocenností nic. Ministr se vymlouvá, že nemůže úřednictvu poručiti a přednostové úřadů, ponejvíce naši nepřátelé a staří byrokraté, nechtějí ze své praxe nic sleviti.

V době nejvyššího zemského maršálka stala se změna. Dosavadní držitel tohoto úřadu kníže Jiří Lobkovic vzdal se své funkce.

I obci naší chýlila se činnost obecního zastupitelstva ku konci a nastalo účtování mezi ním a poplatnictvem. Ti všichni, kteří před třemi roky volali: „ Vy jste okradli obec, vy jste přetížili obecními překážkami domky naše, zakže jich nikdo od nás nekoupí, vy jste příčinou, že se nám ztratila voda“, ti všichni , jsouce nyní v zastupitelstvu, nevykonali nic jiného, než že moudré jednání ve schůzích svým vystupováním znemožňovali a na konce, když viděli, že s rozumem svým jsou v konci, ani do schůze už nechodili. A jak na to pohlíželo poplatnictvo? Postřehnuvši brzy pravý stav věci, nezvolilo z těchto kazatelů ani jednoho do příštího výboru a vůdcové strany soc.demokratické sami kandidátůr nepřijali a volby se nezúčastnili. Velkou většinou prošla kandidatura mužů umírněných a ku všem stavům patřících.

Zvoleni byli pánové:

František Posledník – krejčí

František Petržíla – zedník

František Hamous – rolník

Josef Železník – rolník

Emanuel Zlonickáý – rolník

Emanuel Písecký – učitel

Václav Hamous – rolník

Jan Spirit – hostinský

Jan Ševíc – učitel

Ladislav Urbánek – řezník

Alois Neuman – vážný

Josef Müller – horník

Kéž tito, když ne v jiném, tak aspoň v otázce vodní jsou šťastni!

V ohledu národohospodářském opět převládala konjunktura průmyslová nad zemědělstvím a opět v krajině zdejší pociťován nedostatek zemědělského dělnictva, zejména ženského. A není vinou toho rozdílný plat jak to bývalo jindy proti průmyslových závodů,neboť každý zemědělec uznává, že trží-li více, může i více platiti a také platiti chce, ale nechuť ku vší zemědělské práci, někdy i politické, protichůdné postavení stran, nedostatek ten zaviňuje.

Na jakém pochybném základě jsou výpočty zemědělce proti průmyslníku ukázalo taky uplynulé tříletí. Zemědělec následkem sucha v roce 1904 zbavil se dobytka, v roce 1905 a 1906 pak, když trochu píce narostlo, opět se dobytkem zasadil, že jej mohl v té době za velkou cenu prodávati. Když v roce 1907 už by byl mohl potřebné kusy prodávati a trochu z dobytkářství těžiti, cena dobytka nepoměrně klesla,tak že je ztráta jistá. Průmyslníci však mohouce na 2 – 3 léta napřed počítati, učinili úmluvy na doby ty a když mezi tím viděli, že by lépe hotově prodávali, prohlásili, že následkem stávek a nedostatku vagonů atd. smlouvy dodržeti nemohou a proto ji vypověděli a novou za podmínek arciť daleko výhodnějších uzavřeli. Tím získali značných přebytkův. Něco podobného zemědělec dělati nemůže.

Konče stručný a dle svého svědomí nestranný nástin nejdůležitějších událostí  týkající se naší obce a sběhnuvších se ve svrchu zmíněném období,přál bych své milé rodné obci především to, aby v ní láska k bližnímu, tento nejpevnější tmel klidného a spokojeného spolužití občanů, sebezapřením jednotlivců a náležitým vzájemným oceňování a úctou se vypěstovala a vykvetla v srdcích spoluobčanů v květy, které by, nejen nás svou vůní blažily, ale i ovocem svým jednou v našich potomcích ctí a ozdobou, nejen naší obce, ale i drahé české vlasti, se staly. Žijeme v době krystalizování názorů, v době vyrovnávání sociálních nesrovnalostí – trpíme, abychom se opět uzdravili, nuž tedy jen statečně pod praporem vlasti vpřed, abychom naši zděděnou půdu uhájili a v každé době zvolati mohli s naším básníkem. (J.V.Sládek)

„Ji nevezme, dokud jsem živ,

mi nikdo z tvrdých dlaní,

mne  topor musí sklátit dřív

a ještě padnu na ni!“

 

Sestavil: Zlonický                               František Hamous

                                                               t.č. starosta

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář