Historie obce Tuřany a Byseň

                             Rok 1942

Tento rok byl pro český národ kalvárií. Němci stále v Rusku postupovali a také u nás v Čechách se roztahovali, až to nebylo k vydržení. Přichází 27 květen, kdy byl na říšského protektora proveden v Praze atentát, kterému tato bestie v lidské podobě 4 června podlehla. To byl signál pro krvežíznivé Německé hordy k hromadnému vraždění českého lidu. Ani zdejší obec se nevyhnula tomuto řádění. Byly prováděny domovní prohlídky německým vojskem a gestapem, hledaly se zbraně a hlavně viníci,  kteří atentát provedli. Díky tomu, že velitelem zdejší četnické stanice byl vrchní četnická strážmistr Josef Himel, který se přihlásil k německé národnosti, tyto prohlídky skončily hladce a neměly žádných tragických konců. Veškeré nehlášené osoby byly zatčeny a uvězněny a mnozí z nich se již domů nevrátili. Těsně po smrti Heindrychově byla provedena persekuce, která otřásla celým světem. 10 června byla vyvražděna a vypáleny obec Lidice na Kladenském okrese. Všichni muži od 15 let byli zastřeleni, ženy odvedeny do koncentračního tábora a děti do Německa na vychování. Tak zněla suchá zpráva. Podle německé zprávy bylo zastřeleno 174 mužů, ale není vyloučeno, že tento počet je vyšší, neboť tuto zprávu sestavovali Němci. Já sám viděl jsem na vlastní oči zapálení obce Lidice, neboť jsem jezdil tou dobou do Prahy do služby na kole a jel jsem toho dne z Prahy v noci domů.

Dostal jsem se do těsné blízkosti zmínění obce, a sice po pěšině, která vedla z obce Makotřasy přes pole do Buštěhradu. Tato pěšina šla kolem zahrad statků v Lidicích. Brzo ráno nechalo se ještě po této pěšině jeti, ale přes den byla již tato pěšina uzavřena německým vojskem, protože po vyhlášení o zapálení Lidic se sjížděla spousta lidí, aby na vlastní oči viděla toto německé barbarství. Mohli však shlédnouti dílo zkázy jenom ze státní silnice, která vede z Prahy do Slaného a to ještě ze vzdálenosti asi 2 km. Ale i zde bylo postaveno potom četnictvo a nenechalo nikoho se zde zastavit.

Útok na nervy českého lidu byl proveden skutečně tak, jak to dovedli udělat jen Němci „nadlidé“.

I ve zdejší obci byla veliká panika. Nařízení stíhalo nařízení, vyhláška za vyhláškou. Nebudou – li pachatelé do 30 června nalezeni, bude každý 10 občan zastřelen. Na četnickou stanici byli voláni všichni občané, kde jim byly předloženy fotografie aktovky, kola a pistole, které atentátníci zanechali na místě činu. Každý byl vyzván, aby podepsal, zdali tyto předměty zná, nebo nezná. Kolovaly různé zprávy, že bude zastřelen každý, kdo má číslo občanské legitimace končící nulou.

Našli se i takoví, kteří vybrali potraviny na potravinové lístky na celý měsíc a snědli je najednou. Stejně nás postřílejí, tak to alespoň sníme. Tak se hovořilo.

Ještě se lidstvo nevzpamatovalo z jedné hrůzy a již hlásí rozhlas vyvraždění a vypálení druhé obce. Byla to maličká obec Ležáky u Chrudimi.

Posledního dne v měsíci byli viníci nalezeni v Praze, a sice v pravoslavném kostele v Praze II. Po přestřelce, která trvala několik hodin, dostali uschované zde parašutisty už jenom mrtvé. Němce stálo toto obléhání několik mrtvých. Tím se obyvatelstvo trochu uklidnilo, ale denně bylo hlášeno rozhlasem 30 až 40 poprav.

Později už rozhlas ani jména popravených nehlásil, hlášen byl vždy jenom úhrnný počet poprav.

Úřední zprávy zněly: Lidovým soudem bylo dnes odsouzeno k trestu smrti 35 osob, protože schvalovali atentát na Říšského protektora. Poprava byla vykonána dnes.

Ale ani tyto popravy nedokázaly srazit český národ na kolena, naopak, celý národ se semkl a s hrdým čelem čelil tomuto zběsilému řádění.

Ve zdejším katastru se neudály žádné větší nebo zvláštní změny. Žně proběhly normálně a úroda byla velmi dobrá. V měsíci srpnu uhodil blesk do chlévů Studeněvského velkostatku. Díky včasnému zákroku hasičů ze Studeněvsi a z Tuřan a účinné pomoci obyvatelstva, byl všechen dobytek z chlévů vyveden, takže žádný kus neuhořel. Za 14 dnů nato, už v měsíci září, ráno o půl osmé uhodil znovu blesk a tentokrát do stodol Byseňského velkostatku pí Kšandové. V několika minutách se vzňalo uskladněné obilí ve stodolách a stodoly celé lehly popelem. Podařilo se zachránit sousední malý špýchar, ve kterém byl uskladněn vymlácený ječmen. Shořela řezačka na slámu a ve sklepě uložené brambory.

Přichází zima a v tomto roce byla zima hodně tuhá. To poznali Němci na své kůži na východní frontě, proti Sovětskému svazu.

Bylo nařízeno odevzdávati kůže z králíků a z těchto kůží se šily kožichy, Jak takový kožich hřál a k tomu při 40 ‚ mrazu v Rusku, nemusím ani připomínat.

Uhlí bylo málo a dříví skoro žádné. Vánoce se slavily velmi skromně a chudě, ale každý se utěšoval, že příští Vánoce již budou radostnější. Bohužel, nebylo nám to ještě ani v tomto  roce dopřáno.