Rok 1939
Rok 1939
Je 15 března 1939. Počasí takové, že by psa na ulici nevyhnal. Vítr se sněhem a deštěm a tento den byl pro celý český národ dnem nejhoršího pokoření a ponížení. Bez jediné rány, bez jediného výstřelu byli jsme německými hordami obsazeni. Vtrhli do zbytku orvané republiky, když den před tím hrozbami donutili presidenta Háchu, kterého si Hitler zavolal do Berlína, aby tam podepsal, že žádáme německou říši, aby nás vzala pod protektorát. I ta příroda se tehdy bránila a plakala nad osudem naší krásné země. A od toho dne začíná kalvárie celého českého národa.
Protektorem pro Čechy a Moravu byl jmenován svob. p. von Neurath. Vydána ihned nová nařízení a nároží byla všude polepena samými vyhláškami a to v Německo – českém znění, že obyvatelstvo nestačilo ani tyto vyhlášky čísti. A ve všech těchto vyhláškách se hrozilo a vyhrožovalo. Ulice byly v krátkém čase přejmenovány. Němečtí vojáci, kteří přišli do Čech a na Moravu, byli jako v Jiříkově vidění. Jejich propaganda jim nalhávala, že je u nás hlad a hrozná bída a zatím viděli, že obchody jsou plné všeho druhu zboží. Koupili kde se co koupit dalo, protože kurs naší koruny byl 10 Kč ku 1 marce. Za tyto jejich bezcenné papíry se najedli a napili tolik, že například Slánská nemocnice jich byla plná a lékaři jim nestačili vyplachovati žaludek. V důsledku toho, počalo zboží z obchodů mizet a začala pomalu a jistě bída. 1 září 1939 v časných hodinách ranních, tak jako nás, přepadli Němci Polsko. Poláci však se postavili na odpor a tímto dnem začala druhá světová válka, válka tak hrozná, která nemá v dějinách lidstva obdoby.
V důsledku spojenecké smlouvy Polska s Anglií a Francií, vypověděly tyto dvě země Německu válku. U nás bylo okamžitě nařízeno přísné zatemnění a zavedeno řízené hospodářství. To znamená, že veškeré životní potřeby byly pouze na přídělové lístky a textilie na šatenky, na kterých byly vyznačeny body. Hrdinný odpor Poláků byl po šesti týdnech zlomen a celé Polsko bylo obsazeno. Ovšem jen Polsko bez Ukrajiny, kterou obsadila vojska Ruská. Před tímto aktem byla uzavřena přátelská smlouva mezi Německem a Ruskem. Hned po kapitulaci Polska, vrhli Němci svoje vojska proti Francii, Holandsku a Belgii. Tyto dvě země po hrozném bombardování jejich hlavních měst kapitulovaly v několika dnech. V důsledku toho měli Němci volnou cestu na Francii. Obešli Maginotovu linii a ve velikých masách svých tanků a pěchoty a za veliké podpory svých leteckých svazů postupovali rychle na Paříž. Paříž byla obsazena a Francie kapitulovala v necelých čtyřech týdnech.
U nás přichází 28 říjen. Památný a historický den našich dějin. Již několik dní před tímto dnem nosí muži a hlavně mužská mládež čapky, které jsou nazývány masaryčky, neboť jsou téhož vzoru, jako čepice kterou nosil náš první president T. G. Masaryk. Před 28 říjnem veškerý tisk a rozhlas nabádá veškeré obyvatelstvo, aby šlo klidně do práce a vyvarovalo se veškerých incidentů.
Všechny tyto výzvy neobešly se nakonec bez tolik už nám známého vyhrožování.
Již 27 října 1939 večer, tvořily se v Praze na ulicích hloučky studentů v masaryčkách a s trikolorami v klopách kabátů. Policie tyto hloučky rozháněla a nabádala ke klidu. Na Václavském náměstí se mezi tímto davem, který se skládal ze studentů, úředníků a dělníků, kteří již měli ten den po práci, prodíraly oddíly SS a Schupo policie s revolvery v rukou a surově vrážely do lidí, kteří se klidně promenovali na chodnících. Bylo na první pohled zřejmo, že chtějí vyvolat incidenty, aby pak mohli surově zakročit. Rychle se stmívá a pojednou nahoře u sochy sv. Václava to začalo. Německý policista zastřelil staršího pána ranou z revolveru, když do něho dříve surově vrazil. Nebýt české policie, byl by jej dav roztrhal.
Začala se zpívat píseň „Hej slované“ a hned z druhé strany naše krásná hymna „Kde domov můj“. Ozvaly se výkřiky „Ať žije česká Praha. Pryč s Němci. Sláva Anglii. Ať žije Beneš. Smrt Hitlerovi“. Není možno vypsati, co všechno se ten večer v Praze událo. Jen dlužno poznamenati, že v ten den byl střelen do břicha Jan Opletal, posluchač medicíny z Nákla u Litovle na Moravě. Dne 11 listopadu tento student svému zranění podlehl. Studenstvo se rozhodlo, že společně se zúčastní pohřbu tohoto studenta. Pohřeb byl stanoven na 15 listopadu. Ten den dostavilo se studentstvo k pohřbu již o hodinu dříve, nežli byl obřad zahájen. Všude byl zachován důstojný klid. Policie rozháněla i tyto klidné skupinky. Vždy se rozešly, ale v rozhodné chvíli se zase sešly. Když byla rakev uložena do pohřebního vozu, utvořili studenti po obou stranách chodníků hustý pohyblivý špalír a silný průvod za rakví. Celý průvod dal se na pomalý pochod. Policie řvala rozejít se, ale nikdo na toto řvaní nereagoval. Na Karlově náměstí vjela jízdní policie přímo do pohybujícího se průvodu. Bili obušky do studentů. Část se jich rozuteklo, ale většina jich pokračovala důstojně dále. Když se objevila Německá policie, ozvaly se výkřiky. Pryč s Němci, Smrt vrahům. Ať zhyne Hitler. Tyto výkřiky vyráželi ze sebe lidé, které studenti neznali a nikdy mezi sebou neviděli. Byli to Němci najatí provokatéři. Nastala veliká panika a všechno se rozběhlo, kam se v té chvíli dalo. 16 listopadu byli zatýkáni studentští předáci a ti, jimž bylo prokázáno, že se těchto incidentů zúčastnili. Vyli zatýkáni na přednáškách i doma v bytech. V noci z 16 na 17 listopadu ve 3 hodiny ráno byly obklíčeny budovy Masarykových kolejí a techniky v Dejvicích německým vojskem, vyzbrojeným kulomety. Několik vojáků vtrhlo dovnitř budov s pistolemi v rukou. Rozespalé studenty nenechali ani obléknout a vždy dva a dva k sobě připoutané vyváděli ven a v pravém slova smyslu je naházeli do připravených autobusů. U koho našli zbraň, toho postavili ke zdi a okamžitě zastřelili. Posluchači lesnické školy, kteří měli u sebe pušky, postavili se Němcům na odpor, ale byli všichni do jednoho postříleni. V nastalé panice vyskakovali studenti z vyšších pater z oken, ale dole číhající němci je odstřelovali, jako figurky na střelnici. Všechny, které chytili, odvezli do Ruzyňských kasáren. 19 listopadu byla v novinách vytištěna úřední zpráva tohoto znění. Opsáno doslova.
Protože se 28 října a 15 listopadu postupovalo proti jednotlivým Němcům, byly české školy vysoké uzavřeny na 3 roky. 9 pachatelů bylo zastřeleno a větší počet účastníků byl vzat do vazby. Jak byla tato zpráva vylhaná, mohli potvrditi rodiče studentů, kterým se tito již nikdy domů nevrátili. Studenti, kteří přežili tyto dny hrůzy, byli rozvezeni do koncentračních táborů v Německu. Dlužno podotknout, že tehdy byl státním tajemníkem K. Herman Frank, největší bestie v lidské podobě, jakou kdy český národ poznal. Jednooký knihkupec z Karlových Varů, který by byl nejraději český národ vyvraždil. Tak smutně skončil první otevřený odboj proti německým bestiím. Toto pojmenování, kterým jsem je nakonec nazval, jim plným právem patří.
Než-li uzavřen r. 1939, musím ještě zapsati, že po Čeňku Sirotkovi, který byl starostou spojených obcí Byseň – Tuřany asi 4 dny, přesto, že byl zvolen všemi hlasy, byl tento odvolán a na jeho místo jmenován okresním úřadem ve Slaném Jan Chlumecký jako vládní komisař. Stalo se r. 1937 12 srpna. Ve funkci vládního komisaře zůstal až do r. 1938, kdy byl zvolen řádnými volbami starostou. Po jeho zvolení starostou byly zavedeny v obci obecní dávky, které zpočátku nadělaly mnoho zlé krve, ale jak se později ukázalo, byly tyto dávky nutné a zdejší obci jenom prospěly.
10 ledna 1939 byl zvolen obecním sluhou po zemřelém panu Zelenkovi Antonín Hoffman, slevač na odpočinku, z Tuřan čp. 65.
Dlužno též poznamenati, že četnická stanice byla přeložena ze Studeněvsi do Tuřan a umístěna v domě čp. 11. Později byla tato stanice přestěhována do obecního domu. Velitelem této stanice byl vrchní čet. Strážmistr Josef Himel. Závodčím praporčík Kolaci Frant.
V roce 1939 zemřelo ve spojených obcích 10 osob.
Hamouz Frant., vdovec, hospodářský výměnkář z Tuřan zemřel 9. 1.1939
Hora Frant., ženatý, provisionista tesař z Tuřan, zemřel v Tuřanech 7. 2.1939
Řach Ant., vdovec, tov. truhlář na odpočinku z Tuřan, zemřel v Tuřanech 12. 3.1939
Kašpárek Karel, svobodný, kráječ kůže, zemřel v ústavě chor. V Bohnicích 4. 4.1939
Bláhová Jana, svobodná z Tuřan, zemřela v nemocnici ve Slaném 16. 6.1939
František Frolík, ženatý, tesař z Tuřan, zemřel v Tuřanech 23. 8.1939
Víchová Marie vdova, zeměď. dělnice z Tuřan, zemřela na cestě k nemocnici 6. 9. 1939
Chvojíčková Marie vdova, zeměď. dělnice z Tuřan, zemřela v chorobinci ve Slaném 2. 10.1939
Kšanda Josef, ženatý, velkostatkář z Bysně, zemřel v Bysni 5. 11.1939
Tlustá Rosalie vdova, v domácnosti z Tuřan, zemřela v Tuřanech 22. 11.1939
