Jdi na obsah Jdi na menu
 


Do roku 1903

1. 12. 2015

kronika3.jpg

 

 

list3.jpg

 

Veden jsa myšlenkou všeho dobra, jak milé rodné obci, tak drahé naší vlasti české, počínám psáti do této pamětní knihy a žádám, by zápisky tyto byly posuzovány nestranně a myšlenkou, že to, co ve prospěch spoj.obcí se provedlo, prováděno s upřimnou občanskou láskou a obětavostí a že chyby spáchané nevědomky se staly a později pak co nejupříměji opraveny byly.

 

Od dávných dob spojeny byly obce Biseň – Tuřany v jednu Katastrální obec tak, že Biseň byla obcí katastrální, Tuřany pak osadou.

Biseň čítala 14 čísel, Tuřany pak 43.

Kdežto  Biseň  považována za obec rolnickou, byly Tuřany více obcí průmyslovou a obchodní. Následek toho bylo  i vyvinování se obou obcí tak, že do roku 1860 většího rozmachu znáti nebylo.

Po roce tomto uvolnily se pozemky od. Čp. 1.5.a 10 na Tuřanech na pravo od cesty veřejné od kostela dolů. Na nichž se se stavbou nových domků počalo a tím i k rozmnožení jich a vstoupání populace podklad dán. Takže jak výše uvedeno v roce 1860 bylo čísel 43 s 465 obyvateli, bylo již koncem roku 1903 čísel 91 s 753 obyvateli.

 

V Bisni v té době přibylo číslo 3 a obyvatelů z 203 na 227 duší.

Za dob poddanství byli rychtáři střídavě v Bisni a na Tuřanech, po vydání zákona samosprávě obecní ( 1864) byl starosla vždy v Bisni.( Antonín Šebesta, Josef Rubeš, Josef Knobloch,) a radní na Tuřanech ( František Hamouz, Josef Bauer)

V roce 1880 zvolen první starosta na Tuřanech – Emanuel  Zlonický – od které doby starosta byl na Tuřanech a radní v Bysni.

Zvoleni:

1880 – starostou: Emanuel  Zlonický, radním: Josef Rubeš

1883 – starostou: Emanuel  Zlonický, radním: Josef Rubeš

1886 – starostou: František Hamouz, radním: Václav Mach

1889- starostou: František Hamouz, radním: Václav Mach

1892- starostou: Emanuel  Zlonický,radním: Jan Höfner

1895- starostou: Emanuel  Zlonický, radním: Václav Mach

1898- starostou: Emanuel  Zlonický, radním: Václav Mach

1901- starostou: Emanuel Zlonický, radním: Václav Mach

Jako II. A III. Radní vystřídali se za tu dobu:

Na Tuřanech :

p. Václav Müller, František Petržíla, Bohumil Kostomlatský

V Bisni pak:

Josef Knobloch, Václav Hamouz a Antonín Železník.

 

Škola slouží přiškoleným obcím Biseň Tuřany, Libovice a Studňoves a byla do roku 1865 jednotřídní. V roce 18 1/9 65 rozšířena na dvoutřídní  ( tato třída byla v nájmu). V roce 1879 přistavěno na starý přízemek patro a druhá třída tam přestěhována. V roce 1884 otevřena třída třetí a v roce 1893 po přistavení nového křídla, upravení školní zahrady a dvora rozšířena na školu čtyřtřídní.

Řídícími učiteli byli:

Do roku 1875 Josef Janota, který jako pensista na Tuřanech zemřel.

Do roku 1893 Václav Bouček, který do Zeměch přesídlil

Do 1.4.1893 Josef Sedláček

 

Fara stávala napravo od schodů do kostela jako přízemní. Byla houbou prolezlá a ku obývání nezpůsobilá. Byla v roce 1895 rozbourána a na jiném místě, kde stávala stará ovčárna postavena.

Staveniště postoupeno obci, čímž náves na svém rozšíření získala.

Faráři byli:

Do roku 1879 Josef Hubínek,  který zde zemřel roku 1879.

Do roku 1884 Jan Turek, který do Ouval přesídlil

Do roku 1891 Ferdinand Lenz, který se přestěhoval do Malkovic

Do roku 1894 Václav Kocáb, který přesídlil do Stodůlek

Od roku 1894 pak Josef Himmer

 

Vzrůstem obyvatelstva počínaly přibývati i obchody a živnosti tak, že v Bisni byl do roku 1864 hostinec  jeden,  (č.10), později druhý (č.2).

Na Tuřanech pak z jednoho vzrostly do dneska na tři (č.20,31,58).

Kupec však v Bisni nebyl žádný, zato mlýn, kde moučné výrobky se prodávaly.

Na Tuřanech  rozmnožily se obchody kupecké na čtyři.(č. 13, 17, 31, 76), řeznictví dvoje (č. 3 a 10).

Vzrůstem tím byly zapotřebí různé zdravotní a policejní zařízení, z nichž první byla starost s vodou, které jak pitné, tak i pro dobytek byl vždy na Tuřanech nedostatek.

Počala se hloubiti studna napravo od silnice ku Slanému pod dolejší hospodou, kde na místě dobré vody nahloubeno uhlí a v něm sice voda, ale zkažená. Prohloubena studna na hrázi rybníka v Bisni, kde opět voda ku požívání neschopna se objevila, zůstala tudíž jen pro dobytek.

Konečně roku 1893 přistoupeno na hloubení studně na průhoně za zvonicí, kde nadbytek vody dobré  dohlouben.

Studna tato 38 metrů hluboká, byla velmi nákladná a kroužení  její  ( musela se celá kroužiti) i nebezpečné. Však přičinlivostí zejména domácích dělníků ( Františka Petržíly a Antonína Pšeničky) a jejich neohroženosti a laskavosti p. hraběte Smečenského, který , zastoupen jsa příznivcem obce p. Václavem Smetáčkem, hosp. správcem, parní  stroj ku čerpání vody zapůjčil, dokončeno pro obec zdejší tak důležité dílo a obec měla rokem tím dostatek dobré pitné vody. Umístěním dobré pumpy bylo možno vodu do puten pumpovati.

Po čase, když vody přebytek se jevil, pomýšleno na zavedení její do obce, což když se postavením větrného motoru a v pádu bezvětří, potažitým žentourem stalo, voda do obce roku 1895 zavedena.

Ač zařízení toto dosti nákladné bylo, jevilo dobré účinky dokud nadbytek vody se jevil.

V suchých letech pak 1902 a 1903 voda očividně se ztrácela, takže pro veškerou potřebu v obci nestačila a při jejím nedostatku dosti i nezaviněných mrzutostí  způsobila.

Mrzutostí těch nejvíce vinni byli lidé na Tuřana během doby se přistěhovavší, kteří neměli ani ponětí z jaké dálky a při jaké ztrátě času se sem někdy voda v putnách nosila. Tudíž jim odpuštěno.

Výloha studny a vodovodu byla následující:

  1. Hloubení a kroužení studny1831 zl. 27 k.

  2. Ruční pumpa477 zl.

  3. Větrák s pumpou 1026 zl. 66 k.

  4. Žentour186 zl. 99 k.

  5. Vodovod do obce2428 zl.

 

Jakých výloh ročně vydržovalo udržování vodovodu a studny, lze v knihách účetních nalézti. Byly to výlohy veliké a oběti poplatníků značné.

Žel že nezůstalo jen při obětech peněžních, že obětována i bývalá shoda občanská. Nechci býti toho soudcem.

 

V ohledu komunikačním postavena r.1879 silnice přes Biseň od Smečna k Lotouši a v roce 1898 silnice od Bisně k Libovici.

 

 

 

Dolování uhlí, které u Tuřan bylo dosti obsáhlé, v roce 1895 úplně pokleslo a přeloženo k Sudňovsi. Až v roce 1904 nahlouben  hraběcí důl na katastru Biseňském.

 

U vzdělání polí stal se od roku 1870 postavením různých cukrovarů obrat veliký, tak že v jich obdělávání, osívání a hnojení předstihuje jeden druhého.

Práce dělnické k poměru hospodářským nebyly vždy přiměřeně ceněny. Vliv měly více poměry průmyslové. Tak jak od roku 1880 vstoupaly, tak při nepatrné ceně cukrovky, po případu cukru, po roce 1900 klesaly. Vstoupání a klesání těchto cen mělo i vliv na služby a držení se dělníků hospodářských a i na práce řemeslnické, které však v mnohém ohledu konkurencí velkovýroby jsou také mačkány a znehodnoceny.

Jak postaráno během doby o různé potřeby tělěsné veškerého občanstva, bylo i přičiněním některých občanů, by i v ohledu morálním i národohospodářském obec zdejší pozadu nezůstala.

Založeny spolky, mezi nimiž první místo zaujímá k ochraně majetku v roce 1896 zřízený Sbor dobrovolných hasičů, který dobrotivostí obec. zastupitelstva byl nákladem obce  Tuřan vypraven a který až do této doby v pravém svém poslání na místě vždy stál.

Dále spolky zábavné  ( Severočeská jednota, zábavní spolek „ Obec  Randál“ , svaz kominíků a hutníků) které ve spojení se sborem hasičským pořádají divadelní představení a zábavy a které v roce 1902 založily veřejnou knihovnu a čítárnu.

Končím tím stručný nástin dějin obcí zdejších za poslední čtyřicetiletí a poznamenávám jako zvláštnost, že v obcích zdejších, ač zde na krátko usazen byl, žádný žid se neudržel.

Kéž se tak stane i v době příští !.

 

Na Tuřanech dne 31. Prosince 1903

                                                     Zlonický

                                       t.č.starosta sestavil a sepsal

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář